vulnera dant formam

když jsem kdysi dávno poprvé četla kámen a bolest od karla schulze, tolik mě to bralo, že jsem se učila všechny použité latinské citáty zpaměti. a vulnera dant formam, tedy rány dávají tvar věcem, jsem si za tu dobu na vlastní kůži ověřila.

Chvil jen pár

chrání tě tvůj skleslý budoár.

Skleslý jako všechno, co teď cítíš,

nemáš sílu doufat, že se chytíš,

nemáš víru, že se tvůj svět spraví,

nemáš venku místo, jiní jsou víc draví,

nemáš, kde bys setřásla svůj zmar,

tak ho smutně tráví starý budoár.

Slzou svou

zhasíš svíčku, obklopíš se tmou,

dovolíš teď lítosti téct proudem

- lítosti nad jeho krutým soudem,

lítosti, co dál tvou mysl plení,

žes mu dala obraz, který není,

že naděje do poslední lžou.

Sama jsi a bylas, jedna místo dvou.

Smutná, věř,

přece že svůj osud doženeš.

Odpustíš-li chybám svým a věku,

tvůj strach zchladí náhlý závan vděku,

bahno na tvém srdci ztuhne ve štít,

zase snáz si cestu můžeš klestit.

Vidíš teď líp, co je očím skryto,

co snad má být prostě – prominuto.

Na své jizvy posviť, nevymkly se normám,

jsou tvé, patří tobě – vulnera dant formam.

Tvá je volba, jestli půjdeš dál,

nebo tvůj svět bude skleslý budoár.